Spišák proti České republice, rozsudek ze dne 20. 6. 2024 – Délka intervalů automatického přezkumu vazby u mladistvého obviněného méně příznivá než u dospělého obviněného
| Stěžovatel: | Spišák |
| Žalovaný stát: | Česká republika |
| Číslo stížnosti: | 13968/22 |
| Datum: | 20.06.2024 |
| Článek Úmluvy: |
čl. 14 čl. 5 |
| Rozhodovací formace: | Senát |
| Soud: | Evropský soud pro lidská práva |
| Hesla: | diskriminace, mladistvý, přezkum zákonnosti zbavení svobody, procesní záruky, vazba |
| Český právní řád: |
čl. 3 Listiny základních práv a svobod čl. 8 Listiny základních práv a svobod § 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád § 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád § 46 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád § 47 odst. 1, 2, 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád § 48 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže § 67 písm. b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád § 72 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád |
| Významnost: | 2 |
|
VÝBĚR ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA PRO JUSTIČNÍ PRAXI Č. 1/2025 Spišák proti České republice, rozsudek ze dne 20. 6. 2024 Autorský komentář Uvedené rozhodnutí je velmi důležité pro další rozhodovací praxi o periodickém rozhodování o vazbě ve věcech mladistvých, protože v této věci Soud shledal, že právní úprava § 47 odst. 1 ZSM je v porovnání s § 72 odst. 1 tr. ř. pro mladistvé diskriminační, neboť trestní řád pro dospělého obviněného ve vazebním řízení stanoví příznivější právní úpravu, než zákon ve věcech mladistvých. Soud poukázal na to, že ačkoliv čl. 5 Úmluvy neukládá stranám povinnost zavést automatický pravidelný přezkum vazby, rozhodne-li se jej stát zaručit, musí tak činit v souladu s čl. 14 Úmluvy. Proto Soud shledal, že je porušením uvedeného článku, když ustanovení ve vnitrostátní legislativě poskytlo méně příznivé zacházení osobám v analogickém postavení, neboť vyšetřovací vazba mladistvých podléhala v případě zvlášť závažných provinění automatickému soudnímu přezkumu každých šest měsíců, a nikoliv každé tři měsíce jako u dospělých. Napadené rozdílné zacházení nebylo navíc vysvětleno objektivními a přiměřenými důvody, a bylo naopak v rozporu s cílem zohlednit odlišné charakteristiky a zvláštní zranitelnost mladistvých v úpravě vazby. Z tohoto důvodu je nutné, aby tuzemské soudy pro mladistvé na základě tohoto rozhodnutí v dalších vazebních řízeních postupovaly tak, aby se vystříhaly těchto diskriminačních praktik, které byly dosud aplikovány, a v souladu s tímto rozhodnutím aby postupovaly tak, že ponechá-li soud mladistvého obviněného ve vazbě nebo rozhodne-li o jeho vzetí do vazby až po podání obžaloby (návrhu na potrestání) nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu, budou přezkoumávat vazbu přiměřeně podle § 72 odst. 1 tr. ř. (nikoliv tedy až po šesti měsících, jde-li o zvlášť závažné provinění, jak tomu bylo dosud). Jestliže tříměsíční lhůta stanovená v § 72 odst. 1 tr. ř. pro rozhodnutí soudu o dalším trvání vazby skončí v průběhu řízení o opravném prostředku před nadřízeným soudem, je k rozhodnutí o ponechání mladistvého obviněného ve vazbě nebo o jeho propuštění z vazby příslušný tento nadřízený soud; při předložení spisu jej soud, proti jehož rozhodnutí byl podán opravný prostředek, vyrozumí o konci této lhůty. Z hlediska těchto ustanovení nelze § 47 ZSM považovat za lex specialis (speciální ustanovení) ve vztahu k § 72 tr. ř., neboť poskytuje nižší standard periodicity automatické soudní kontroly vazby mladistvých oproti vazbě dospělých osob. Posuzované rozhodnutí Soudu má navíc dopad i pro stávající judikaturu. Ve smyslu tohoto rozhodnutí a vyslovených porušení čl. 14 a 5 Úmluvy se již nemůže použít usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 8 Tvo 45/2004 a další, které zde dříve dovozovaly vztah speciality § 47 ZSM k § 72 tr. ř. JUDr. Milada Šámalová Překlad celého rozsudku je dostupný na internetových stránkách mezisoudy.cz. |